Ahoj Petře, přijít o někoho blízkého je velmi těžké. To, že tě ztráta dědy bolí, ukazuje, že jsi ho měl doopravdy rád. Každý se vyrovnáváme s bolestí různě dlouho. Říká se, že sdílená starost je poloviční starost. Najdi někoho, s kým si můžeš o dědovi popovídat - rodiče, sourozence, kamaráda, hodně dobří posluchači bývají i domácí mazlíčci. Můžeš mluvit i s Bohem - modlit se. Když někomu řekneš všechno, co máš na srdci, vypovídáš se ze své bolesti, zavzpomínáš na to, co pěkného jste spolu zažili, a třeba si i popláčeš, uleví se ti. Můžeš také udělat nějakou symbolickou věc, kterou se s dědou rozloučíš: poslat po vodě papírovou loďku, napsat dědovi dopis, dát ho do obálky a tu (klidně bez adresy) hodit do poštovní schránky nebo ji schovat na nějaké svoje tajné místo. Pokud bys ale zjistil, že se tvůj smutek nezmenšuje a je to spíše naopak, bylo by dobré to řešit s rodiči a není nic divného na tom vyhledat i pomoc odborníka - třeba dětského psychologa. Přejeme ti, aby sis na dědu uchoval hezké vzpomínky. To je poklad, který máš a nikdo ti ho nikdy nemůže vzít.